Keramické materiály označují třídu anorganických ne{0}}kovových materiálů vyrobených z přírodních nebo syntetických sloučenin tvarováním a vysokoteplotním slinováním. Mají výhody, jako je vysoký bod tání, vysoká tvrdost, vysoká odolnost proti opotřebení a odolnost proti oxidaci. Mohou být použity jako konstrukční materiály, nástrojové materiály a díky určitým speciálním vlastnostem jako funkční materiály.
Hlavní složkou keramických materiálů je obvykle silikát, přičemž základním prvkem je křemík, jako je oxid křemičitý (SiO). Možnost A, „křemík“, je správná. Hliník (B) se běžně vyskytuje v oxidu hlinitém v keramice,
ale není hlavní složkou; ocel (C) je kovový materiál a je irelevantní; sklo (D), přestože obsahuje křemík, je amorfní a liší se od keramiky.
